"Lidská bytost by měla být schopná vyměnit plenku, naplánovat invazi, zabít vepře, zajmout loď, psát sonety, vyrovnat účty, postavit zeď, srovnat zlomenou kost, potěšit umírajícího, vykonat rozkaz, dát rozkaz, spolupracovat, jednat sám, řešit rovnice, analyzovat nový problém, kydat hnůj, naprogramovat počítač, uvařit chutné jídlo, bít se zdatně, zemřít chrabře. Specializace patří hmyzu"
Robert A. Heinlein / použito z knihy Milan Veselý "Ještě je čas"
úterý 20. října 2015
Sama doma
Sama doma ?
Večerní čaj - ó ano, třeba i s kapkou ginu
Pletení - rozhodně ano, přeci jenom, chci nejen začít, ale i dílo dokončit
Cestovní deník - jistě, je třeba vlepit zbývající vstupenky, obrázky či jiné, dříve než nenávratně někde zmizí. V tomto případě neocenitelnou pomoc poskytují washi pásky 
Televize - nikoliv.
úterý 13. října 2015
Úžasná vlna od Vlnapu
Přišla mi klubíčka - levandulová, tyrkysová a šedá. Budou z nich šály pro vnoučky /doufám, že šály nikoliv jenom šála, snad jsem dobře odhadla množství/. Vybrala jsem si vlnu "Merino" od Vlnapu - složení 50% vlna merino, 50% akryl. Akryl proto, aby to nekousalo, vlna proto, aby to hřálo a vůbec to stálo za to vzít jehlice do ruky. Vlna přišla měkoučká, heboučká, miloučká no prostě ňu,ňu. Udělala jsem si kontrolní vzorek a pokud by to někoho zajímalo a ušetřilo mu to práci, tak upletených 10 řad žerzejem na jehlicích č. 4, počet očí 10 - délka vzorku 4 cm.
neděle 11. října 2015
Lněná šála
Lněná šála
Materiál - len a korálky. Len je velice zvláštní materiál. Lehký, snad pevný, jaký bude na krku, to teprve poznám. A také velice drahý. Spotřeba téměř 4 klubíčka tj. 200g. Šála má délku 1.50m a je sešitá uprostřed. Než jsem na ní našila korálky, dala se složit do velmi malého balíčku. Korálky jsem na ní přivazovala s představou, že je dobré, aby se trochu třpytila, přeci jenom "diamant nejlepší přítel.....".

středa 16. září 2015
Borská pole 16.9.2015
Úroda na Borských polích .......


Poslední fotografie z lokality Borská pole. Bohužel také asi poslední fotografie řady rostlin, které tam kvetly. Tam, kde kvetly vlčí máky, je v současné době staveniště, častým sekáním řada rostlin nestačila odkvést - tím častým sekáním se ztrácí druhová rozmanitost, což vidím na vlastní oči, bohužel. Nedá se s tím dělat asi nic. Nakonec si všichni zvykneme na stejné "jednolité" zelené plochy a dobře nám tak. AM
neděle 30. srpna 2015
Pohádková Plzeň
Pozvali jsme kamarády, vzali vnoučata a šli jsme se podívat na "Obří loutky" A musím napsat, bylo to úžasné. Už to, že někdo něco takového vymyslí a dokáže postavit nebo že někdo dokáže zorganizovat pohyb takových kolosů městem. A to nemluvím o zjitřené fantazii našeho kloučka, hlavně ten drak ..... Nic na věci nemění ani to, že závěrečné představení se odehrálo v depu dopravního podniku a tam bylo špatně vidět i slyšet, pokud jste se nedostali blízko, co při tom množství lidí a s malým dítětem bylo skoro nemožné.
A okouzlující nebyly jenom loutky, ale i samotná Plzeň a její podvečerní atmosféra. Na náměstí bylo veselo, živo, dokonce i ty fontány do toho tak nějak "magicky" zapadaly, určitě krásně ochlazovaly kolem sebe vzduch. Lidé se usmívali, těšili se
na představení. Já mám dlouhou paměť, pamatuji si Plzeň, kdy byla jako "Popelka", celá šedá, nikde se nic neopravovalo, snad jenom trochu domy na náměstí....... A jako "Popelka" to moje rodné město rozkvetlo.AM


A loutka z mého pohledu nejkrásnější - bílý kůň


středa 26. srpna 2015
Netopýři v bytě
Vyprávěla mi kolegyně, že jí v noci vletěli do bytu netopýři a podle vyprávění musela zažít horkou chvilku. Vzpomněla jsem si, že se mi stalo totéž před 15 lety, ale tehdy to nebyli dva nebo tři, ale stovky a stovky. Dostali se do pokoje pootevřeným oknem /tzv."větračkou"/ v noci a do rána si tam založili mnoha-, mnohapočetnou kolonii. Bylo je vidět za prosklenými dveřmi - probuzení strašné. Do toho pokoje bych nevkročila ani za nic, dopoledne jsem strávila voláním na všechny možné instituce, jak se jich zbavit. Rady ani pomoci se mi nedostalo, jenom varování, že jde o přísně chráněný druh a běda mi......
Nakonec jsem uprosila souseda, aby přišel. Ten mi nevěřil, myslel si, že ho lákám k nemravnostem a moc se mu přijít nechtělo, ale nakonec to slíbil. Než se objevil, obula jsem si holínky, pláštěnku a igelitový pytlík na hlavu. Soused vytřeštil oči a s ohromeným konstatováním: "Vy opravdu máte v bytě netopýry", statečně otevřel dveře do pokoje.
Řešení situace - zcela prosté. Otevřeli jsme okna dokořán, koštětem jsme si trochu pomohli a netrvalo to dlouho všichni vylétali a to i přesto, že byl den. Žádný do nás nenarazil, ani se nás nedotkli, pytlíky byly zbytečné, ale pro lepší pocit..., žádnému jsme neublížili. Opravdu není třeba, pokud se něco takového stane, propadat panice .Potom mi vletěli do bytu ještě několikrát, ale to již jenom jednotlivci. Zavřela jsem okno, počkala až si sedl, vzala jsem si rukavice, chytila ho a pustila druhým oknem ven.
Musím říci, že to jsou kouzelná zvířata, roztomilá. V tom pokoji neudělali žádnou škodu, takovou, že by něco rozbili, co ale byl problém, bylo množství jejich výkalů. Kdyby měli možnost zůstat tam delší dobu, bylo by zařízení bytu zničené. Od té doby si proto dávám pozor, abych neměla pootevřená okna přes noc tam, kde nikdo nespí. AM
úterý 11. srpna 2015
Louka srpen 2015
Sušené dekorace z travin vzniklé díky suchu v srpnu 2015 /dle vzpomínek mojí maminky sucho, které udeřilo po válce, trvalo tři měsíce - celé tři měsíce nepršelo/.



Drobné rostlinky, které dokázaly i přes sucho a horko vykvést. Zejména jsou zajímavé drobné fialové květy, kterých je v suché trávě plno.


pondělí 20. července 2015
Louka - červenec 2015
Suchopár v červenci 2015 a pro srovnání o pár metrů dál místo, kde sekáno nebylo.
Rozdíl je zřejmý. Na té vypálené a zmučené zemi se sekalo dvakrát do měsíce.
V Plzni se objevily různě po parcích pásy vysázených lučních květin. Jsou velice, velice půvabné a je radost na to pohledět. Možná, že kdyby se něco podobného udělalo i na zelených plochách Borských polích s využitím původní květeny, tak by tam nakonec mohly i školy vodit žáky poznávat rostliny při hodinách biologie.
čtvrtek 2. července 2015
Louka 24. června 2015
Rostliny se vzpamatovaly a pokusily se vykvést znovu. Ale ne všechny. Ten nachový jetelíček /focený dne 26.května 2015/ už se ze sekání nevzpamatoval. Z krásných kostivalů zbyla jenom smutná torza malých slabých rostlinek. Naprosto zbytečně byl skoro v plném květu zdecimován jabloňový keř. Alespoň, že lupinám se podařilo nejen vykvést, ale i odkvést, takže snad budou mít šanci příští rok.
Já v žádném případě nejsem proti sekání a nemluvím o zahradách a parcích, ale o tzv. městské zeleni. Možná, že by se tam mohlo
s daleko větší úctou přistupovat k životu, který se tam snaží žít. Plochy, aby nezarostly, se musí sekat. Ale proč každý měsíc minimálně dvakrát. Poslouchala jsem zpravodajství o alergenech v ovzduší a padlo např., že alergenem je také jitrocel. Jitrocel, bylinka, se kterou se setkávali, setkávají a možná i setkávat budou všechny generace žijící v naší zemi. Třeba by bylo zajímavé, zeptat se předchozích generací, jak moc se u nich objevovala alergie na jitrocel. Alespoň já nikoho takového z mých vrstevníků neznám. A to jsme se pohybovali na dnešní poměry přímo "v džungli" všech možných rostlin a travin.
A když už jsme u té úcty k životu, co říci na to, když zemědělská společnost postříká herbicidem pole pšenice jinému zemědělci a tu pšenici zničí. Nikdo se neptal, kde zůstala úcta k pšenici, jako k životně důležité obilovině /a nic na tom nemění ani různé výživové trendy, které výrobky z pšenice neuznávají/. Každý, kdo šel někdy kolem pole, kde zraje obilí, mi dá za pravdu, že pustit se do toho s herbicidem, vyžaduje opravdu, ale opravdu otrlou povahu. Takový čin podle mého názoru neomlouvá ani majetkový spor.
Na základě toho jsem rozhodnutá, vyhýbat se a nekupovat výrobky této potravinářské skupiny. AC
středa 24. června 2015
úterý 9. června 2015
Rozkvetlé pěnišníky
Rozkvetlé rododendrony v Plzni u Západočeského muzea a jedno ze sousoší usazených v parku před MUZEEM
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)