Louka 26.května 2015

Kolekce jetelíčků

Nádherně kvetoucí jitrocele

Sám "voják" u cesty A trochu modře, červeně, fialově a růžově a žlutě

A to nejsmutnější nakonec U chodníku rostla jabloňka, tedy spíš takový jabloňový keř. Nikomu nepřekážela, nikoho neohrožovala, byla malá. Na jaře krásně růžově kvetla. Na podzim se kouzelně zabarvila. Vím to, protože jsem si z jejích jablíček schovala semínka. A tohle z ní zbylo....

"Svět se jeví tak nějak surový ........"

Louka 19. května 2015

"A na tu čeládku zvířat a lidských ras, na tu už dokonce jsem krátký: já pohřbil jich už pěkné řádky, a nová svěží krev obíhá zas a zas: Tak to jde dál, jsem z toho málem divý: na zemi, ve vodě a vzduchu z tisíců klíčků život pučí živý v chladu a zimě, v mokru, v suchu!" /JOHANN WOLFGANG GOETHE "FaustI"/

Vykvetla lupina....

Vlastimil Vondruška ".... aneb tři zločiny, které rozhřešil královský prokurátor Oldřich z Chlumu"

Objevila jsem historické romány Vlastimila Vondrušky. Už jsem přečetla o hříšných lidech Království českého tři - "Adventní kletba", "Dýka s hadem" a "Zdislava a ztracená relikvie". Ve všech třech knihách řeší královský prokurátor Oldřich z Chlumu za pomoci svého panoše Oty ze Zástřizlí a velitele vojenské družiny Diviše zločiny, které se staly za panování milostivého krále Přemysla II. Otakara. Čtení je to náramné, to musím napsat. Nejen, že mne bavily příběhy, ty jsou bezpochyby skvělé, ale zajímalo mne i líčení "historických skutečností" v rámci příběhu, jako např. popisy hostin, či pokrmů. Např. "Vrásčitá žena v plátěných šatech, jež mohla být stejně tak šenkýřova žena jako jeho matka, naházela do kotle s vodou nakrájenou zeleninu, kousky loje a pak nasypala pytlík krup. Vše zamíchala a nakonec zahustila moukou. Ani se hostů neptala a všem nalila do neumytých dřevěných misek pořádnou porci horké polévky. Přinesla dřevěné lžíce a v ošatce nakrájený chléb. Polévka byla vynikající." /Vlastimil Vondruška "Zdislava a ztracená relikvie" str.206-207/ Takto uvařenou polévku bych tedy ráda ochutnala. Nebo líčení, jak si hosté pochutnávali na pečeném mase v husté omáčce a žitných plackách ................ Ty placky mne tedy obzvlášť zaujaly. Pravdou je, že v II. polovině 13. století nebyly v Království českém ani knedlíky ani brambory. A protože jsme na mysliveckém plese vyhráli kýtu z divočáka, pokusila jsem se vařit jako v Království českém 13. století. Kýtu jsem upekla se zeleninou a zalila smetanou, ale nepasírovala jako svíčkovou. To aby kousky masa plavaly v husté omáčce... A k tomu jsem pekla placky. Žitnou mouku jsem koupila v Bille asi za 20,-Kč. Placky jsem dělala podle tohoto receptu: původní recept 1000 g hladké mouky, 0,5 l vlažné vody, 1 kostka droždí, 2 lžíce oleje, 1 lžíce cukru, 1 lžička soli. Z droždí, cukru a části vody připravíme kvásek, vzešlý kvásek vlijeme do prosáté mouky, přidáme zbylou vodu a olej a těsto do hladka vypracujeme. Rozdělíme asi na 20 dílů a necháme pod utěrkou vykynout. Pak každý díl vyválíme na kulatou placku. Placky pečeme v hodně vyhřáté troubě na suchém plechu. Já jsem v původním receptu nahradila cca 2/3 hladké mouky moukou žitnou. Pak jsme ty placky namáčeli v husté omáčce a jedli k masu a bylo to moc moc dobré.

Louka 5.května 2015

"Aby naše únava nepřerostla v ten druh lenosti, která ničí naši duši, potřebujeme umět vnímat a pozorovat...." Anselm Grűn "Lék na únavu ze života" str.98

Zahrádka jako "dlaň"

Mám malou zahrádku malinkou jako dlaň. A v té kráse zelené nejšťastnější jsem sám.

Praktická poznámka na konec: i do tak malého prostoru /cca 80x80 cm/ se vejde neuvěřitelné množství zeminy /jedno pořádně do plna navršené kolečko"