pondělí 20. července 2015

Louka - červenec 2015

Suchopár v červenci 2015 a pro srovnání o pár metrů dál místo, kde sekáno nebylo.
Rozdíl je zřejmý. Na té vypálené a zmučené zemi se sekalo dvakrát do měsíce. V Plzni se objevily různě po parcích pásy vysázených lučních květin. Jsou velice, velice půvabné a je radost na to pohledět. Možná, že kdyby se něco podobného udělalo i na zelených plochách Borských polích s využitím původní květeny, tak by tam nakonec mohly i školy vodit žáky poznávat rostliny při hodinách biologie.

čtvrtek 2. července 2015

Louka 24. června 2015

Rostliny se vzpamatovaly a pokusily se vykvést znovu. Ale ne všechny. Ten nachový jetelíček /focený dne 26.května 2015/ už se ze sekání nevzpamatoval. Z krásných kostivalů zbyla jenom smutná torza malých slabých rostlinek. Naprosto zbytečně byl skoro v plném květu zdecimován jabloňový keř. Alespoň, že lupinám se podařilo nejen vykvést, ale i odkvést, takže snad budou mít šanci příští rok. Já v žádném případě nejsem proti sekání a nemluvím o zahradách a parcích, ale o tzv. městské zeleni. Možná, že by se tam mohlo s daleko větší úctou přistupovat k životu, který se tam snaží žít. Plochy, aby nezarostly, se musí sekat. Ale proč každý měsíc minimálně dvakrát. Poslouchala jsem zpravodajství o alergenech v ovzduší a padlo např., že alergenem je také jitrocel. Jitrocel, bylinka, se kterou se setkávali, setkávají a možná i setkávat budou všechny generace žijící v naší zemi. Třeba by bylo zajímavé, zeptat se předchozích generací, jak moc se u nich objevovala alergie na jitrocel. Alespoň já nikoho takového z mých vrstevníků neznám. A to jsme se pohybovali na dnešní poměry přímo "v džungli" všech možných rostlin a travin. A když už jsme u té úcty k životu, co říci na to, když zemědělská společnost postříká herbicidem pole pšenice jinému zemědělci a tu pšenici zničí. Nikdo se neptal, kde zůstala úcta k pšenici, jako k životně důležité obilovině /a nic na tom nemění ani různé výživové trendy, které výrobky z pšenice neuznávají/. Každý, kdo šel někdy kolem pole, kde zraje obilí, mi dá za pravdu, že pustit se do toho s herbicidem, vyžaduje opravdu, ale opravdu otrlou povahu. Takový čin podle mého názoru neomlouvá ani majetkový spor. Na základě toho jsem rozhodnutá, vyhýbat se a nekupovat výrobky této potravinářské skupiny. AC