"Lidská bytost by měla být schopná vyměnit plenku, naplánovat invazi, zabít vepře, zajmout loď, psát sonety, vyrovnat účty, postavit zeď, srovnat zlomenou kost, potěšit umírajícího, vykonat rozkaz, dát rozkaz, spolupracovat, jednat sám, řešit rovnice, analyzovat nový problém, kydat hnůj, naprogramovat počítač, uvařit chutné jídlo, bít se zdatně, zemřít chrabře. Specializace patří hmyzu"
Robert A. Heinlein / použito z knihy Milan Veselý "Ještě je čas"
pondělí 20. července 2015
Louka - červenec 2015
Suchopár v červenci 2015 a pro srovnání o pár metrů dál místo, kde sekáno nebylo.
Rozdíl je zřejmý. Na té vypálené a zmučené zemi se sekalo dvakrát do měsíce.
V Plzni se objevily různě po parcích pásy vysázených lučních květin. Jsou velice, velice půvabné a je radost na to pohledět. Možná, že kdyby se něco podobného udělalo i na zelených plochách Borských polích s využitím původní květeny, tak by tam nakonec mohly i školy vodit žáky poznávat rostliny při hodinách biologie.
čtvrtek 2. července 2015
Louka 24. června 2015
Rostliny se vzpamatovaly a pokusily se vykvést znovu. Ale ne všechny. Ten nachový jetelíček /focený dne 26.května 2015/ už se ze sekání nevzpamatoval. Z krásných kostivalů zbyla jenom smutná torza malých slabých rostlinek. Naprosto zbytečně byl skoro v plném květu zdecimován jabloňový keř. Alespoň, že lupinám se podařilo nejen vykvést, ale i odkvést, takže snad budou mít šanci příští rok.
Já v žádném případě nejsem proti sekání a nemluvím o zahradách a parcích, ale o tzv. městské zeleni. Možná, že by se tam mohlo
s daleko větší úctou přistupovat k životu, který se tam snaží žít. Plochy, aby nezarostly, se musí sekat. Ale proč každý měsíc minimálně dvakrát. Poslouchala jsem zpravodajství o alergenech v ovzduší a padlo např., že alergenem je také jitrocel. Jitrocel, bylinka, se kterou se setkávali, setkávají a možná i setkávat budou všechny generace žijící v naší zemi. Třeba by bylo zajímavé, zeptat se předchozích generací, jak moc se u nich objevovala alergie na jitrocel. Alespoň já nikoho takového z mých vrstevníků neznám. A to jsme se pohybovali na dnešní poměry přímo "v džungli" všech možných rostlin a travin.
A když už jsme u té úcty k životu, co říci na to, když zemědělská společnost postříká herbicidem pole pšenice jinému zemědělci a tu pšenici zničí. Nikdo se neptal, kde zůstala úcta k pšenici, jako k životně důležité obilovině /a nic na tom nemění ani různé výživové trendy, které výrobky z pšenice neuznávají/. Každý, kdo šel někdy kolem pole, kde zraje obilí, mi dá za pravdu, že pustit se do toho s herbicidem, vyžaduje opravdu, ale opravdu otrlou povahu. Takový čin podle mého názoru neomlouvá ani majetkový spor.
Na základě toho jsem rozhodnutá, vyhýbat se a nekupovat výrobky této potravinářské skupiny. AC
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)