Pohádková Plzeň

Pozvali jsme kamarády, vzali vnoučata a šli jsme se podívat na "Obří loutky" A musím napsat, bylo to úžasné. Už to, že někdo něco takového vymyslí a dokáže postavit nebo že někdo dokáže zorganizovat pohyb takových kolosů městem. A to nemluvím o zjitřené fantazii našeho kloučka, hlavně ten drak ..... Nic na věci nemění ani to, že závěrečné představení se odehrálo v depu dopravního podniku a tam bylo špatně vidět i slyšet, pokud jste se nedostali blízko, co při tom množství lidí a s malým dítětem bylo skoro nemožné. A okouzlující nebyly jenom loutky, ale i samotná Plzeň a její podvečerní atmosféra. Na náměstí bylo veselo, živo, dokonce i ty fontány do toho tak nějak "magicky" zapadaly, určitě krásně ochlazovaly kolem sebe vzduch. Lidé se usmívali, těšili se na představení. Já mám dlouhou paměť, pamatuji si Plzeň, kdy byla jako "Popelka", celá šedá, nikde se nic neopravovalo, snad jenom trochu domy na náměstí....... A jako "Popelka" to moje rodné město rozkvetlo.AM A loutka z mého pohledu nejkrásnější - bílý kůň

Netopýři v bytě

Vyprávěla mi kolegyně, že jí v noci vletěli do bytu netopýři a podle vyprávění musela zažít horkou chvilku. Vzpomněla jsem si, že se mi stalo totéž před 15 lety, ale tehdy to nebyli dva nebo tři, ale stovky a stovky. Dostali se do pokoje pootevřeným oknem /tzv."větračkou"/ v noci a do rána si tam založili mnoha-, mnohapočetnou kolonii. Bylo je vidět za prosklenými dveřmi - probuzení strašné. Do toho pokoje bych nevkročila ani za nic, dopoledne jsem strávila voláním na všechny možné instituce, jak se jich zbavit. Rady ani pomoci se mi nedostalo, jenom varování, že jde o přísně chráněný druh a běda mi...... Nakonec jsem uprosila souseda, aby přišel. Ten mi nevěřil, myslel si, že ho lákám k nemravnostem a moc se mu přijít nechtělo, ale nakonec to slíbil. Než se objevil, obula jsem si holínky, pláštěnku a igelitový pytlík na hlavu. Soused vytřeštil oči a s ohromeným konstatováním: "Vy opravdu máte v bytě netopýry", statečně otevřel dveře do pokoje. Řešení situace - zcela prosté. Otevřeli jsme okna dokořán, koštětem jsme si trochu pomohli a netrvalo to dlouho všichni vylétali a to i přesto, že byl den. Žádný do nás nenarazil, ani se nás nedotkli, pytlíky byly zbytečné, ale pro lepší pocit..., žádnému jsme neublížili. Opravdu není třeba, pokud se něco takového stane, propadat panice .Potom mi vletěli do bytu ještě několikrát, ale to již jenom jednotlivci. Zavřela jsem okno, počkala až si sedl, vzala jsem si rukavice, chytila ho a pustila druhým oknem ven. Musím říci, že to jsou kouzelná zvířata, roztomilá. V tom pokoji neudělali žádnou škodu, takovou, že by něco rozbili, co ale byl problém, bylo množství jejich výkalů. Kdyby měli možnost zůstat tam delší dobu, bylo by zařízení bytu zničené. Od té doby si proto dávám pozor, abych neměla pootevřená okna přes noc tam, kde nikdo nespí. AM

Louka srpen 2015

Sušené dekorace z travin vzniklé díky suchu v srpnu 2015 /dle vzpomínek mojí maminky sucho, které udeřilo po válce, trvalo tři měsíce - celé tři měsíce nepršelo/. Drobné rostlinky, které dokázaly i přes sucho a horko vykvést. Zejména jsou zajímavé drobné fialové květy, kterých je v suché trávě plno.